V reálném tržním prostředí představuje platební neschopnost jeden z vážných ekonomických fenoménů, který je nutno vzít na vědomí. Pro řadu firem může být tato skutečnost vážným existenčním nebezpečím, a to zejména tehdy, kdy je z důvodu přetíženosti soudů šance k domožení se práva a zaplacení zdlouhavá a posléze fakticky žádná. Každá společnost by měla mít vypracované interní směrnice, jak postupovat v případě, že dlužník neuhradí svůj závazek. Tyto směrnice by měly upravovat následující kroky:
Společnost musí používat slušné, ale důrazné upomínky. Kvůli případným soudním řízením musí být upomínka vždy zasílána doporučeně (v případě, že je z upomínek zjevná snaha se dohodnout, bude druhá strana s velkou pravděpodobností hradit soudní náklady). V této fázi by si měl věřitel opatřit uznání závazku
Snaha o domluvu na splátkovém kalendáři:
zde je potřeba vzít v úvahu riziko, že dlužník splátkový kalendář nedodrží a ještě se dostane do existenčních finančních problémů. V takovém případě by samozřejmě došlo také k razantnímu poklesu tržní hodnoty pohledávky
Během této fáze musí být dlužníkovi jasné, že se o dluh zajímáme. Podle našich zkušeností i v řadě významných mezinárodních firem s dobrou pověstí je placeno těm, kdo nejvíc křičí. Podnik si nemůže dovolit špatnou image a zodpovědná osoba nechce být pokárána svým nadřízeným, že podnik nezaplatil někomu, kdo dělá společnosti takové škody na pověsti. Nesmíme nenechat dlužníka ani na chvíli v představě, že nám dluh tolik nevadí. V případě nedostatku času na řešení pohledávek je vhodné používat externí agentury, které si na upomínky a vymáhání dluhů vyhradí dostatečné kapacity. Pokud ani upomínání, ani snaha o domluvu nevedou k cíli, je nezbytné se co nejrychleji obrátit na specializovanou společnost, která dlužníka informuje, že převzala správu pohledávky. Již tento faktor působí psychologicky a řada dlužníků začne platit. Pokud ani tento krok není účinný, doporučujeme pohledávku prostřednictvím této společnosti prodat.
Před uzavřením smlouvy s potenciálním obchodním partnerem je nutné zjistit si jeho bonitu, resp. udělat si soukromý rating. K tomu nám pomáhá:
vyžádání si referencí vyžádání si finančních výkazů a provedení dobré finanční analýzy zjištění, zda se firma nenachází v databázích dlužníků, nebo naopak, zda je v databázi solventních firem. Rozhodnutí o realizaci kontraktu by potom mělo odpovídat firemní filosofii založené na úvaze, že je lepší, pokud si klient neobjedná, než když později nebude schopen zaplatit.
Správné ohodnocení obchodního partnera z hlediska bonity – schopnosti vyrovnávat své závazky. Základním zdrojem informací o firmě je informace o její existenci, tzn. výpis z obchodního rejstříku nebo živnostenského rejstříku. Dalšími zdroji informací jsou obchodní věstník, údaje dohledané v tel. seznamu a dalších katalozích. U náročnějších obchodů se vyplatí zajistit reference u specializovaných firem, zabývajících se hodnocením společností. Výhody specializovaných kanceláří jsou ve školeném personálu a vytvořené databance nasbíraných informací.
řádné zajištění (písemné smlouvy, předávací protokoly, dodací listy, protokoly o reklamaci apod.) obchodních závazků a pohledávek ze závazkového vztahu vyplývajících.Vyšší míra jistoty je v konkrétním závazkovém vztahu dosahovaná tím, že k původnímu obchodnímu vztahu (základnímu, např. na základě kupní smlouvy), zpravidla přistupuje nový vztah zajišťovací (vedlejší, např. na základě zástavní smlouvy, směnky apod.)
sjednání smluvní pokuty a úroku z prodlení
Zajišťovací prostředky plní zpravidla dvojí funkci – především svou existencí nutí dlužníka, aby svůj závazek splnil včas a řádně (funkce zajišťovací), teprve když dlužník pohledávku neuhradí nebo pohledávka nezanikne jiným způsobem, nastupuje uhrazovací funkce zajištění, tzn., že některé zajišťovací instrumenty dávají věřiteli možnost, aby jeho splatná pohledávka byla uspokojena, přestože není splněna dlužníkem dobrovolně.